Navigace

Obsah

Vroutek


Z historie města

Pokud pojedete po trase Praha-Podbořany-Lubenec, budete projíždět městečkem Vroutek. Historie městečka je velmi zajímavá. Jméno Vroutek je pravděpodobně odvozeno od slova "vrutice", což bylo v severních Čechách označení pro bystřinu , pramen ale také vřídlo. Do konce 15. století se užíval název Wrutek. Od počátku 16. století nynější název Vroutek. Na přelomu 14. a 15. století dostal Vroutek statut městečka se všemi jeho právy 21.

Obrázek

 

 

 

 

První zmínky o obci se objevují již v roce 1227, kdy byl Vroutek majetkem Kojaty Hrabišice 3. Ten jej daroval zderazskému klášteru v Praze. Křižovníci 12 na Zderaze byli majiteli do roku 1393, kdy obec přechází do majetku benediktinského kláštera v Postoloprtech.Roku 1420 se Vroutku zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic 6. Od roku 1420 se rychle střídali další majitelé. Kolem roku 1437 byl jeho majitelem Aleš ze Šumburka 24. V roce 1535 držel část městečka Šebestián z Veitmile a druhou část měl ve svém držení Jiřík z Údrče 25 (od roku 1510). Tuto část měl poté Jindřich z Údrče. V roce 1548 je jako vlastník uváděn Jan Valdemar z Lobkovic 16, po něm v roce 1588 Radslav Vchynský z Vchynic. Roku 1589 koupil Vroutek Vladislav Hrobčický z Hrobčic a v letech 1603-1628 je dalším vlastníkem Oldřich Hrobčický z Hrobčic. K roku 1631 se stal majitelem Heřman Černín z Chudenic 2, který spojil Vroutek s panstvím Petrohrad (Petrosburk), a to až do roku 1848. V 18. století dochází k obnově městečka těžce poničeného 30-ti letou válkou. V roce 1802 zde byla umístěna vojenská posádka. Velký prospěch obci přinesla stavba silnice do Karlových Varů a budování železnice na trase Praha-Duchcov.

Kostela sv.Jakuba

 

 

 

 

 

 

 

Z historie a průzkumů kostela sv.Jakuba Většího

Stáří kostela sv. Jakuba Většího umělěckohistorická literatura neurčuje shodně.D. Líbal usuzuje na 4. desetiletí 13. století, vlastnický kontext objektu přitom nechal stranou. V. Birnbaum naopak předpokládal, že v době Kojatova testamentu vroutecký kostel stál. K témuž časovému zařazení se přihlásila i A. Merhautová. Současně by to odpovídalo textu z Kroniky městečka Vroutku, ve kterém stojí: "Kostel sv. Jakuba Většího byl pravděpodobně postaven některým z předků Kojaty Hrabišice z Mostu (původní majitel Vroutku), možná, že jeho otcem Hrabišem, komorníkem, který se připomíná v letech 1188-1207. V 19. století sloužily prostory kostela jako sklad a sušírna sena a chmele. V 50. letech 20. století začala série oprav kostela. Po roce 1945 byl kostel v souvislosti s příchodem volyňských Čechů poskytnut pro liturgické účely pravoslavné církvi. V tomto období byl v lodi nainstalován ikonostav 5. Bohuslužby zde byly konány ještě v roce 1969. Kostel navazuje na umělecký proud, který se projevil na palácové kapli v Chebu a v tamním kostele sv. Mikuláše, tedy v podstatě proud alsaský a franský.

Pozdně románský kostel sv.Jakuba Většího ve Vroutku byl uveden do odborné literatury J. E. Vocelem v díle "Památky archeologické" v roce 1857. Brzy na to přinesl B. Grueber jeho podrobnější popis s vyobrazeními, mezi nimiž je i částečně rekonstruovaný pohled od severu. Po J. Neuwirthovi věnoval bližší pozornost kostelu F. J. Lehner, který se pokusil o rozsáhlejší kresebnou rekonstrukci nedochovaných částí stavby. Shodou okolností právě F. J. Lehnerovy závěry měly až po mnoha desetiletích mít pro existenci památky osudné důsledky. Přes badatelský zájem a vysoká hodnocení stavby nedošlo totiž v 19. století nebo na počátku minulého století k pokusu o obnovení kultovní funkce profanizované svatyně, ke které sloužila barokní novostavba, kostel sv. Jana Křtitele, čímž románský kostel tehdy unikl případné dobově pojaté, nepochybně puristické obnově. Z modernějších studií se architektuře vrouteckého kostela věnuje práce D. Líbala, který jej řadí do tzv.skupiny vinecké a stať A. Merhautové - Livorové, která soubor pozdně románských kostelů s architekturou neobyčejně bohatou plastickými detaily, označuje jako tzv. skupinu severozápadních Čech. V díle od A. Merhautové, D. Třeštík "Románské umění", je publikován detail jižní
fasády lodi po provedení obnovy kostela. Výčet odborné literatury uzavírá korpus 10 "Raně středověká architektura" od již zmíněné A. Merhautové.

Románský emporový (tribunový) kostel sv. Jakuba Většího je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb z pozdní doby románské v Čechách. Budova kostela se skládá z obdélné lodi zakončené na východní straně půlválcovou apsidou, krytou kamennými deskami, pocházejíc z doby výstavby kostela. Na západní straně přiléhá k lodi na spáru věž obdélníkového půdorysu. Objekt je vybudován jako celek kvadříkovou technikou 13 z tzv. litého zdiva 15. Vyjímku činí horní část věže, která byla v blíže neznámé době, pravděpodobně koncem 16. století, přezděna z lomového zdiva, přičemž byla zřízena i jednoduchá půlkruhově završená okna. Důvodem byl požár věže v 16. století. Podobně vzniklo i vyšší okno na východní straně věže. Věž je oživena malými kulatými okénky, na západní straně v přízemí je větší okno a na jižní straně čtyřlisté. V prvním patře věže je na severní straně portál ukončený břevnem nesoucím vpadlé pole a nad ním oblouk z klenáků 7, pod jeho nadpražím je umístěna vousatá hlava s delším vlasem spadající na uši. Severním portálem v patře věže je přístupna tribuna. Také východní štít lodi byl přezděn z lomového zdiva, z originálního obkladu se zachovalo pouze severovýchodní nároží 18 s profilovaným 22 blokem patky štítu a zalomenou římsou. Ve východním štítu se nachází nad střechou apsidy nika 19 s rustikální plastikou sv. Jakuba Většího, bohužel se jedná pouze o kopii. Městečko Vroutek má také svátého ve znaku, nejedná se však o sv. Jakuba, ale  pravděpodobně o sv.Benedikta odvozeného od majitelů Vroutku z 13 a 14. století . Kostel je zvláštní svou "dvojbarevností", důvodem je použití dvojího materiálu, z něhož je zbudován. Části dekorativní, obloučkový vlys, římsy a ostění 20 oken jsou pečlivě vypracovány z bílého pískovce a ostatní je z červených kvádrů. Bohužel kontrast barev není v dnešní době tak viditelný. Zdi kostela spočívají na profilovaném trnoži, ze kterého vyrůstají čtyři profilované lisény 14, které člení severní a jižní průčelí na tři pole. Lisény jsou spojeny vlysem vlnkovitého tvaru, nad nimiž se táhne zuboře 27 a římsa. J. Lehner zaznamenal ještě nad touto římsou hladký pás členěný puklicemi, jedná se ale o chybnou hypotézu. Podobně je také členěna apsida.Na jížní straně lodi jsou dosud zachovány tři okna. Dvě z nich osvětlující loď, jsou neobvykle vysoká, do hrany jejich ostění jsou vloženy pruty. Třetí, dvojité okno bez sloupků, osvětluje tribunu. Okno v ose apsidy, kryté kamennými původními deskami, je půlkruhově ukončené, do pravoúhlých ústupků jeho ostění jsou opět vloženy pruty. Na severní straně lodi je pouze jedno původní okno ve středním poli, tvarem podobné oknům jižním. Vchod do kostela je na severní straně uprostřed chrámové lodi. Zvýrazňuje ho románský portál z doby kolem roku 1227, umělecky provedený, ale značně poškozený. Vzrůstá z profilovaného trnože a je dvakrát pravoúhle odstupňován. Ústupek byl vyplněn sloupkem s krouceným dříkem, k ploše vnějšího ostění byl patrně připojen polosloup, který s protějším nesl stříšku nebo štít, umístěný nad archivoltami portálu. Jehož předsazená, horní archivolta vynášela předstupující zdivo střechovitě ukončeného štítu, jak to dokládá tvar jizvy nad portálem. Vnitřní prostor je v apsidě sklenut konchou 8. Původně plochostropá loď je zaklenuta valenou klenbou s lunetami 17, pocházející z doby úpravy kostela v 17. století. Tribuna v západní části lodi je zničena, zůstaly po ní přízemní polopilíře. Patrně byla podklenuta třemi křížovými klenbami, jak napovídají jejich disky na stěnách. Obloukem sestupovalo z lodi do prostoru podvěžního, klenutého dvěma poli křížové klenby. V patře věže spojené obloukem s tribunou se zachovaly dva prostory. První z nich, valeně klenutý, byl přístupný přímo z tribuny. Druhý je křížově klenutý a nachází se zde malý krb s komínem v síle zdi. Z prvního prostoru stoupá schodiště ve zdi do dalšího patra věže, které je zcela uzavřeno, nejpevnější část věže. V nejvyšším patře věže byla s největší pravděpodobností původně sdružená okna. Uprostřed chrámové lodi se nacházela rodinná hrobka rodu Hrobčických. V roce 1808 našli dělníci ze dvora, při úklidu, pod pomníkem Doroty Hrobčické, tři sta kilogramů těžkou rakev se dřevěnou vložkou a zbytkem těla. Z rakve bylo ulito šest těžkých velkých oltářních svícnů pro kostel  sv. Jana Křtitele. Stavba zůstává do dnešní doby dokladem vysoké stavební kultury doby svého vzniku. Sám půdorys a prostorové ztvárnění je toho důkazem, nemluvě o vysoké úrovni kamenických prací.

Výzkum ve Vroutku roku 1973 byl prováděn na žádost ONV Louny jako součást generální opravy kostela a úpravy jeho vnějšího areálu. Úkolem výzkumu bylo prozkoumat zbytky původní empory uvnitř stavby zjistit doklady původního pohřebiště zachytit zbytky objektu sídla ve vztahu k empoře a k dalším prostorám, uchovaným v prvním patře ověřit stáří osídlení a sídlištní i stavební vývoj v okolí sakrální románské stavby.

Po ukončení výzkumu byly učiněny tyto závěry. Konstrukce základů kostela byla z lomového kamene a hrubých balvanů. Ve vrstvě původního povrchu byly nalezeny fragmenty keramiky se šedým přepáleným střepem. Při bližším výzkumu zdiva v hloubce 40 cm bylo zjištěno, že povrch tzv. předzákladu je vyložen z plochých kamenů. Ve vrstvě o hloubce 20 - 30 cm se objevily dislokované lidské kosti spolu s fragmenty keramiky. Těsně u zdiva věže byly v této vrstvě zjištěny porušené dětské hroby. Později byl založen hlubší výkop podél západního okraje od zdiva věže směrem k severu. V písčitohlinité vrstvě, 20 cm pod dosaženou úrovní, byly částečně zjištěny tři hroby, orientované hlavou k západu. Další celý hrob byl zjištěn severně od nich. Hloubka uložení hrobů 80 - 90 cm. Po zjištění hrobů byl proveden v severozápadní části průkop kumulací kamenů. Pod vrstvou sutě, v hloubce 90 cm, byla zjištěna hlinitá půda, v níž byl zachycen kostrový hrob. Celkové shrnutí:

  • hrob č. 1 byl situován těsně podél zdi věže v hloubce 80 cm pod povrchem.
  • hrob č. 2 se nacházel těsně severně od hrobu č. 1, hloubka uložení je stejná jako u hrobu č. 1
  • hrob č. 3 situován těsně severně od hrobu č. 2, byl uložen ve stejné hloubce
  • hrob č. 4 severně od skupiny hrobů 1 - 3, hrobová jáma 2 x 1 m, hrob orientován hlavou k západu, hloubka uložení je 80 cm
  • hrob č. 5 severozápadně od hrobu č. 4, odkryt jen částečně v partii dolních končetin, orientace stejně jako výše v jihozápadním rohu byly nalezeny dva kostrové hroby, v hloubce 70 cm
  • hrob č. 6 situován ve východní polovině jižní části, orientace hlavou k západu, uložen v hloubce 60 cm pod povrchem.Zachycena část hrobu od lebky (chyběla) až po stehenní kosti.
  • hrob č. 7 nalézal se těsně severně od hrobu č. 6, uložení posunuto více k východu. Zachycena lebka včetně hrudníku k úrovni pasu. Hloubka uložení je zachována.


Za předpokladu, že kostel jako stavební celek s tribunou ve věži a její částí vtaženou do lodi a nesenou přízemní arkádou, existuje myšlenka objektu, spojeného můstkem, který vede do prvního patra věže. Při západní straně cesty mezi kostelem a oplocením zahradního pozemku bylo zachyceno zdivo současně bylo zachyceno nároží objektu. Uvnitř objektu byla situace odlišná, síla zdiva dosahovala až 90 cm. Bylo objeveno nejen vnitřní, ale též vnější nároží. Bylo také možno sledovat východní zdivo směřující k severu - severovýchodu. Konstrukce zdiva je kvádříková, z červeného pískovce. V dalších vrstvách byly nalezeny zbytky keramiky. Za podloží objektu lze považovat nejspodnější červenou těžkou hlinto písčitou půdu, v hloubce 70 cm. Rozbor nálezů dovoluje konstatovat, že kamenný objekt západně od kostela byl založen spolu s kostelem nebo brzy potom a že zanikl, pravděpodobně požárem, v průběhu 1. poloviny 14. století. V předpokládaném místě báze podpěry tribuny byly provedeny vrty , pomocí nich bylo zaznamenáno obvodové zdivo lodi kostela s výstupky pilastrů, jež nesly původní tribunu. Uvnitř kostela byly nalezeny fragmenty románské architektury. V oblasti za apsidou kostela byl zjištěn kostrový hrob se stopami dřevěné rakve, orientovaný od západu k východu, u jehož lebky po pravé straně ležela bronzová esovitá záušnice. Hrob byl porušen hrobem mladším. Nálezy získané archeologickým výzkumem ve Vroutku je možno rozdělit do tří skupin nálezy z vrstev mladších navážek a násypů nálezy z výplně zaniklého objektu západně od kostela jako samostatná skupina jsou nálezy kostrových hrobů včetně, předmětů, které byly nalezeny v nich.

Nálezy ze zásypů a navážek.
Jedně se přavážně o úlomky mladší keramiky s polevou. V menší míře jsou zastoupeny i úlomky starší keramiky, které se dostaly do souvrství navážek překopáváním starších vrstvech. Nejčastěji jsou mezi keramickými nálezy zastoupeny hrnce, poklice, kachle, pánve, talíře, džbány a pekáče. Povrch nádob je režný, zdobený na řadě úlomků červeně malovaným dekorem, vyskytuje se i rýha na pohrdlí nebo plastický dekor. Nádoby jsou s polevou i bez ní. Celkově můžeme keramiku označit jako typickou a běžnou, z pozního středověku a z počátku novověku a časově ji zařadit do období od 2. poloviny 15. století do počátku 17. století. Je příznačné, že se nevyskytují fragmenty nádob s oboustrannou polevou. Kamenina byla zastoupena jediným fragmentem. Nálezy ze sídlištní a zánikové vrstvy objektu a nálezy z terénu příslušného stavbě kostela. Převážně nalezeny úlomky nádob a nepolévaná keramika. Nejpočetněji byly nalezeny v této skupině hrnce, v menším počtu misky a poklice, láhve, masivní zásobní nádoby a ve dvou případech i mísy. Starší keramika je většinou lepená a obtáčená. Svým charakterem odpovídají nálezům keramiky z pozdních dob hradišťních. Rámcově můžeme skupinu starší keramiky datovat do 13. - 14. století. Některé úlomky náleží již do 1. poloviny 13. století, převážná část ale spadá do 13. století. Nálezy hrobů vně kostela a předměty v nich nalezené. Kostrové hroby nalezené vně kostela na jeho severní straně dokládají existenci hřbitova a fuknce kostela jako farního. Lze předpokládat, že po založení nového kostela v roce 1726 se přestalo pohřbívat u sterého kostela. Další doklady pohřbívání byly zjištěny na východní straně za apsidou. Všechny nalezené, kromě jediného, byly hroby bez nálezu. Jediný hrob za apsidou měl u sebe bronzovou esovitou záušnici většího průměru a je tak dokladem prvotního pohřbívání v době založení kostela. Hrob nalezený v podvěží obsahoval větší počet nálezů - sedm knoflíků, medailon a dvě mince, kromě dvou železných hřebů z rakve. Tento hrob je možno považovat za mladší, ze 16. - 17. století.

Ostatní nálezy.
Kostěnná střenka nože, která byla nalezena spolu s úlomky keramiky ze 13. - 14. století, železný hák, železné rameno - fragment, železné kladívko a železný hrot šípu s tulejí a fragment třmene, které byly nalezeny při výkopu v podvěží.

Dosud neukončená obnova kostela sv. Jakuba Většího ve Vroutku trvá s přestávkami již déle než 30 let. V mnoha ohledech je zvlášť typickým příkladem postupů a způsobů, jakými se u nás památky rekonstruovaly v minulé éře a jaké, bohužel, namnoze přežívají dodnes.Oprava kostela se stala aktuální v roce 1957, kdy Státní památková správa vyzvala MNV ve Vroutku k uvolnění bezprostředního okolí kostela pro stavenišťní zařízení. Objednávka projektových prací byla podána KNV v Karlových Varech u Výtvarné služby ČFVU dne 7. 10. 1957. Vypracováním projektu byl pověřen ing. arch. Ladislav Kozák z Karlových Varů. Z fotografické dokumentace je patrné, že byla nutná obnova střechy. Zjevný byl také špatný stav dřevěného profilu římsy lodi na jižní straně. Jeho prvotní přístup k obnově havarijního pláště kostela byl velmi uměřený a rozumný. Projektant se omezil na nutnou výměnu nezachranitelné střechy a krovu stavby a s tím související náhradu vyhnilé dřevěné barokní římsy lodi za římsu cihelnou, nijak nepředstírající románský slohový projev. Poškozené části kamenného kvádrového líce budovy měly být vyspraveny omítkou barevně i strukturou přizpůsobenou povrchu. Úsporností a funkčností svého vědomě skromného řešení. L. Kozák v mnohém přejímal zásady tzv.Benátské charty. Tento významný mezinárodní dokument z roku 1964 koodifikoval osvědčené etické i odborné principy péče o památky a historická sídla. Práce byly přerušeny odstoupením stavebního podniku OSP Sokolov poté, co ONV v Sokolově vyřadil tyto práce z plánu na rok 1960. V důsledku toho nedošlo k opravě apsidy, omítnutí horní části věže, východního štítu, k dozdění mezery mezi stávajícím zdivem západního štítu a novou zvýšenou střechou. Následovalo nezbytné dokončení prací na kostele v roce 1962. V roce 1969 se domáhal P. Václav Vávra (zpravodaj památkové péče) opravy spadlé části románského portálu a dalších částí kostela. Jelikož projekt vypracovaný L. Kozákem nepočítal s podobnými opravami, byly tyto požadavky zamítnuty. Následovaly dva projekty od Jiřího Vovsa z roku 1972, Zdenky Novákové a Beryl Schütznerové z roku 1978, které vycházejí z nedostatečného poznání památky a chybných představ o její původní románské podobě. Autoři projektů, bez snahy o vlastní stavebně historický průzkum a hlubší poznání stavby, vzali za základ dnes již realizovaných doplňků téměř sto let starou, velmi nepřesnou rekonstrukci předpokladané románské podoby stavby od F. J. Lehnera, publikovanou v roce 1905. Vedle Lehnerem volně vymyšleného zakončení východního štítu lodi převzali i jeho nešťastnou představu o existenci a podobě korunní římsy a terčíkového vlysu opřenou o mylnou interpretaci smyslu profilace, donedávna dochovaného vrcholového kvádru na severovýchodním nároží lodi. Jak bezpečně zjistili M. Radová a J. Škabrada, nejde o zakončení horizontálního vlysu. Nemístný perfekcionismus vedl autory rekonstrukce k obnově kvádrového pláště věže i v částech, kdy byla po požáru již v 16. století téměř z poloviny přezděna lomovým zdivem. Bez fuknční i estetické nutnosti tak byla navenek eliminována význámná fáze historického vývoje památky. Zcela vymyšlený je romantizující kamenný sloupek jižního okna na tribunu. Pokud jde o celkový rozsah výměny dožívajících původních kamenných prvků stavby, byla ponechána zcela na úvaze dodavatele. U většiny prvků není jasné, proč byly vyměněny a kdy se tak stalo. Rovněž chybí jakákoliv dokumentace jejich původního umístěný, což prakticky znemožňuje případnou anastylózu.

Na původní stavbu byl použit místní bělavý arkózový pískovec a červený slepenec z Kryr. Při rekonstrukci byl použit božanský pískovec, který se od místních materiálů liší zrnitostí i barvou. Již před opravou kostela měl být zvolen vhodnější materiál na výměnu stavebních dílů postižených erozí. Při prohlídce interiéru kostela byla na vnitřním líci jižní stěny lodi a v apsidě zjištěny plochy bohatě pokryty bílými výkvěty novotvořeného minerálu, pravděpodobně se jedná o sádrovec. Svědčí o pokročilém stadiu "nemoci kamene" vlivem zvětrávacích procesů, kdy postupně dochází ke změně povrchu , mechanických vlastností a celkového vzhledu. Je nezbytné, aby byla v blízké době zvolena vhodná metoda odsolení, očištění a případné konzervaci postižených míst. V devadesátých letech minulého století působil ve Vroutku spolek přátel kostela sv.Jakuba Většího ve Vroutku.
 



1.Arkýř
Vysunutý výběžek vnitřního prostoru v poschodí, zevně vystupující z nároží nebo z líce jako čtyřboký, polygonální nebo válcový útvar. Mnohdy je bohatě architektonicky ztvárněný. Někdy je vysazený na konzole nebo spočívající nanoze. 

2.Heřman Černín z Chudenic
Žil v letech 1576 - 1651. Byl to významný český šlechtic, diplomat a cestovatel. Mezi lety 1595 - 1597 podnikl cestu do Jeruzaléma s Kryštofem Harantem. V letech 1616 - 1618 vedl poselstvo Matyáše Korvína k tureckému sultánovi, s kterým dohodl mír na dobu 20-ti let. Během stavovského povstání odešel ze země, kdy v bitvě na Bílé hoře bojoval v císařském vojsku. Roku 1644 - 1645 byl opět v čele císařského poselstva do Turecka. Tuto cestu popsal ve svých pamětech.  

3.rod Hrabišici
Český šlechtický rod v 12. - 15. století. Ve 12. - 13. století patřili k předním rodům Českých zemí. Od 13. století se nazývají páni z Oseku nebo Risenburka. Zajímavostí je, že Boreš z Risenburka zasáhl na straně Václava II. v jeho boji s kralevicem Přemyslem Otakarem II.  

4.Hřebenáč
Je to pálená taška z krytinového materiálu na hřeben a nároží střešní krytiny. 

5.Ikonostas
Stěna se třemi vchody zdobená ikonami (náboženský obraz), které oddělují oltářní část řeckokatolických a pravoslavných chrámů od prostoru pro věřící. 

6.Jakoubek z Vřesovic
Moravský šlechtic, diplomat a vojevůdce. Po smrti Václava IV. se přihlásil k husitstsví. Po smrti Jana Žižky se stal jedním z táborských hejtmanů. 

7.Klenák
Článek klenebního oblouku, obvykle klínovitého tvaru (kámen, keramická tvarovka). Někdy je pouze vyznačený v omítce, malbě nebo sgrafitu. Klenák uprotřed ve vrcholu oblouku, často větší, ozdobnější, s reliéfem, letopisem, znakem, číslem domu a monogramem majitele, se nazývá hlavní klenák.  

8.Koncha
Polokulový klenební útvar sloužící k zaklenutí výklenku, niky nebo exedry (v antické architektuře místnost nebo výklenek na půlkruhovém nebo pravoúhlém půdorysu se sedadly podél stěn). Ve středověké architektuře to mělo i význam apsidy.  

9.Konzola
Architektonický nosný článek, vystupující ze stěny a nesoucí klenební žebro, sochu, římsu nebo balkón.  

10.Korpus
Soupis památek zahrnující pouze materiál určitého druhu.  

11.Krab
Zdobný prvek v gotické architektuře kamenné, dřevěné (oltáře) nebo kovové(monstrance), umisťovaný na hrany fiál, okraje štítů a vimperků, opěrných oblouků apod.. V prvotní podobě ve tvaru bobule nebo poupěte, později stále bohatěji provedeného, zprohýbaného nebo seschlého plazivého listu. 

12.Křižovníci
Souhrné označení tří římskokatoloických rytířských řádů. Řídí se řeholí (trvalé texty, jimiž se řídí některé řády) sv. Augustina, křižovníci s červeným křížem neboli strážci Božího hrobu, křižovníci s červeným srdcem (cyriaci), křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou českého původu.

13.Kvádříková technika
Drobné řádkově kladené románské kvádříky (opukové, pískovcové nebo žulové).  

15.Lité zdivo
Z drobných kamenů zalévaných maltou. 

16.z Lobkovic
Český šlechtický rod poprvé zmiňován v druhé polovině 14. století. Vlastnil rozlehlé statky zejména v severních Čechách (Roudnice nad Labem, Vysoký Chlumec). Koncem 15. století se rozdělili na dvě větve:
 -větev hasištejnská
 -větev Popetů z Lobkovic

17.Luneta
Plocha stěny vymezená vodorovnou základnou a půlkruhovým nebo stlačeným obloukem. Vznikající v klenební výseči, ve slepých arkádách apod..

18.Nároží
Sklonitá průsečnice dvou střešních ploch, od níž odtéká voda. Kryje se hřebenáči. 

19.Nika
Výklenek, nejčastěji půlválcového tvaru o půlkruhové nebo půleliptické základně, zakončený konchou.  

20.Ostění
Nejčastěji kamenné (popřípadě dřevěné) architektonické orámování okenního nebo dveřního otvoru.  

21.Práva středověkého městečka
-právo vařit pivo
-právo obchodovat se solí
-právo prodávat městské grunty (selský statek, půdu, pozemky)
-právo sloužit v kostele mše

22.Profilace
Plastické utváření (členění tvaru) architektonického článku. 

23.Risalit
Část budovy vystupující před ostatními průčelí, vyzděná v plné hmotě. Od základů, rozšiřující se půdorys (při větším předstupu se risalit mění v křídlo budovy.  

24.ze Šumburka
Český šlechtický rod, původem z Německa. V Čechách se datuje od 13. století. Vlastnili statky v různých místech Čech (Děčín,Kostelec nad Labem, Kraslice, Krupka, Šumburk, Trutnov, Žacléř). V roce 1790 byli povýšeni do stavu říšských knížat. 

25.Údrčtí z Údrče
Český šlechtický rod, původně vladycký. Doložený do poloviny 15. století. Rodové statky převážně v západních Čechách (Břve, Dolánky, Drahonice, Holice, Krásný Dvůr, Řitka, Vroutek). Zasáhla je pobělohorská konfiskace, přesto se někteří prosadili ve státních službách, například Václav Josef Údrčský byl nejvyšší písař Českého království. 

26.Vimperk
V gotické architektuře trojúhelníkový štítový útvar nad portály, lomenými i pravoúhlými okny. Členěný kružbami a prolamováním. Zdobený kraby, fiálami nebo křížovými květy. 

28.Zubořez
Pásový ornament z kvádříků či kostek - zubů, střídajících se s mezerami.

Pro kostely z tzv. skupiny severozápadních Čech jsou charakteristické následující znaky. Půdorys jednolodních kostelů byl pestřejší ve složení. Také jejich proporce byly navzájem rozličnější v měřítku, ačkoliv se v průměru staly prostornějšími nežli podobné stavby starších obdobích. V první polovině 13. století stále trval příznačný půdorys, kdy se pojila k obdélné lodi západní věž, která nyní zabírala větší plochu než dříve, a východní apsida. Výrazným spojením pavlače s prostorem věže v celistvou jednotu je právě tribuna kostela ve Vroutku. Mnohé analogie pro způsob členění staveb a podobu článků skupiny kostelů severozápadních Čech lze nalézt také v Sasku. Systém článků svazuje vnější stěny kostelíků ve skupině severozápadních Čech v celek, jak je patrno podle nejcharakteričtějších z nich, ve Vroutku, Potvorově a Vinci. Základní články tohoto systému jsou profilovaný trnož, četné lizény na jednotlivých stěnách, jejichž profily se dole většinou sbíhají do drápku, a obloučkový vlys se zubořezem a římsou. Obloučkový vlys, rovněž profilovaný, má zde častěji podobu vlnovky, zuby jsou masivní, ostré, nechybí však ani ploché. Jednotlivě uvedené články, spojující se v síť objímající vnější stěny stavby jsou značně masivní, takže tvoří jakoby samostatnou vrstvu položenou na vlastní stěnu kostela. Nejsou pouze rytmizujícím článkem stěn, mimo tento jejich smysl, se tu daleko více uplatňuje jejich poslání plastické. To je ještě vystupňováno pomocí ornamentálních prvků v podobě palmet na římskýck kostelích v Údlicích a ve Vinci. Bohatství profilů a ornamentálních motivů bylo příznačné pro portály této skupiny kostelů a ostění oken. U kostela ve Vroutku nebo Lanžově vyznívaly portály korunujícího štítu nebo stříšky. Tyto portály byly obvykle ve svých proporcích poněkud štíhlejší, jejich články byly jemněji a pestřeji profilovány. Dalším společným rysem této skupiny jsou jejich postranní polosloupky, které byly položeny na přilehlou stěnu kostela. Ostění portálů spočívalo na trnoži a bylo ukončeno římsou. Hrany ostění i archivolty bývaly lemovány pruty a výžlabky nebo byl poměrně silný sloupek vložen do hrany ostění. Dříky sloupků v ostění portálů bývaly válcové a také polygonální, patky i hlavice byly plně vyvinuty, někdy byly dříky sloupců pokryty ornamentem, jindy připomínaly dříky formu provazu. Hlavice portálových sloupků rovněž davály příležitost k rozvinutí bohaté ornamentiky příznačné pestrostí prvků. Byly zde zastoupené motivy geometrické a rostlinné, zoomorfní a také masky, z nichž byla umístěna např. jedna v podobě koulové konzole9 pod tympanonem portálu ve věži kostela ve Vroutku. Zdá se, že celkově byly motivy rostlinné v těchto případech v převaze. V severozápadních Čechách měly obloučky výraznější profilaci, provedenou ve více vystupující hmotě obloučků, což bylo příznačné i pro trnože a všechny další podobné články kostelů této skupiny. Provedení ornamentu, jak se nám jeví v celé šíři použití, kolísalo v kvalitě, větší přesností se vyznačovaly motivy geometrické. Rostlinné prvky byly již mnohdy pojímány značně schematicky nebo byly stylizovány do téměř geometrických tvarů. Podobně jako portály, vynikaly také ostění oken kostelů této skupiny členitostí, k níž tu také přispívaly motivy ornamentální, palmety a bobule. Mimo okna půlkruhově ukončená se tu často objevovala také okna kruhová. Hlavními články ostění všech oken byly i zde oblouny a výžlabky, často drápkovitě ukončené. Skupina kostelů severozápadních Čech se liší od ostatních soudobých podélných kostelů Čech také pročleněnými stěnami vnitřního prostoru nebo alespoň jeho některých částí a dále i bohatě členěnými články jednotlivými, i zde je zastoupena ornamentální složka. Profily říms vítězných oblouků mnohem výrazněji vystupovaly, jako u kostela ve Vroutku a také podobné články u polopilířů a pilířů pod tribunami. Podle těchto všech znaků se spojovaly u nezvýznamnějších kostelů severozápadní skupiny jednotlivé články v mohutnou plastickou síť. Především tento jejich soubor svázal stavby v nedílnou skupinu.

odkazy
Podbořansko průvodce po mikroregionu Podbořansko autory jsou pracovníci žateckého muzea :
-PhDr. Radmila Holodňáková,
-PhDr. Alena Zinnerová a PhDr. Petr Holodňák
Nálezová zpráva
A. Hejna : Výzkum 1973 v raeálu kostela sv. Jakuba Většího ve Vroutku u Podbořan, okres Louny
Zpráva památkové péče, ročník LIII
J. Noll, J. Varhaník, K obnově kostela sv. Jakuba většího ve Vroutku, rok 1993
Pamět krajiny středověkého Mostecka
J. Klápště, Most 1994, Archeologický ústav akademie věd České republiky, Praha
Kronika městečka Vroutek
Raně středověká architektura v Čechách - A. Merhautová
ABC kulturních památek Československa
Umělecké památky Čech
Slabikář návštěvníků památek -J. Herout
Kostely - J. E. Vocel
Die Kunst - B. Grueber
Geshicte - J. Neuwirth
Dějiny II. - F. J. Lehner
Dějepis - V. Mencl
Románská architektura - D. Líbal